Vzhledem k poloze země se začíná překvapivě brzy - již v únoru, resp. letos dokonce koncem ledna. Hraje se víceméně bez přestávky, byť jednotlivé týmy pauzy mají, do přelomu května a června (letos přesně 18 týdnů). Soutěž je zajímavá tím, že jako jediná v Evropě nehraje doma-venku, ale na jedno místo se sjedou vždy čtyři týmy a odehrají se dva zápasy za sebou. Šetří se tak za náklady na organizaci hřiště a rozhodčí, na druhé straně je více cestování, rozhodčí mají dvojzápasy a těžko říct, jak vypadají trávníkyv průběhu února nebo března. Juniorská sezóna letos probíhá v měsících říjnu a listopadu (s finále 4.prosince). Fotbal je tak v Belgii takřka celoročním sportem s nejdelší pauzou v létě.

Liga dospělých se hraje duben až červen (12 týdnů), liga juniorů září až listopad (11 týdnů).

Liga začíná v polovině dubna a finálem vrcholí na začátku října, celkem 25 týdnů. V červenci je ale volno, v srpnu někdy "slabší provoz". V podstatě paralelně probíhá i  i několik věkových úrovní mládeže.

Finové hrají bez přestávky 16 týdnů od konce května do začátku září.

Francouzi byli asi předobraz Belgičanům, protože začínají v lednu až únoru a končí zhruba koncem června. Letos jim to vyšlo na 23 týdnů. Mládežnické kategorie hrají částečně souběžně. Začínají již v listopadu, základní část končí v dubnu a květen je vyhrazen pro playoffs systém, který propojuje regionální skupiny hrající v základní části.

Dvouměsíční podzimní soutěž.

Od poloviny března do poloviny prázdnin, celkem 22 týdnů. Soutěž hrají dohromady "klasické" a univerzitní týmy (viz Velká Británie).

Konec března až začátek prázdnin, letos 15 týdnů.

Maďaři zatím asi hledají ideální model i termín soutěže. Začali podle českorakouského vzoru, ale vloni hráli celou soutěž na podzim, protože na jaře mělo několik týmů v různých mezinárodních soutěžích. Letos se liga se zvláštním systémem hrála od poloviny dubna do poloviny řijna, což včetně měsíční letní pauzy znamenalo 28 týdnů. Ačkoliv se soutěže účastnilo 12 týmů, tak se za víkend odehrály zpravidla jen dva, výjimečně tři, zápasy. Zjevně z podobného důvodu jako v Česku, tedy kvůli počtu rozhodčích. Soutěž tak byla velmi "rozlezlá" a týmy měly mezi zápasy leckdy značné (i měsíční) pauzy mezi zápasy. Juniorská soutěž "kopíruje" český model, tzn. začíná v září a končí dle počtu zápasů. Na podzim tak částečně probíhá současně s ligou dospělých, na jaře počet zápasů navyšovala sedmičlenná druhá liga.

Rozhodně nejzaběhnutější evropský systém, byť nyní prochází určitou transformací. Začíná se koncem dubna, přičemž výjimečné nejsou předehrávky umožňující rozehrání se týmům, které GFL reprezentují v Evropě. Hraje se i přes prázdniny (letošní pauza byla daná Mistrovstvím Evropy, přístí rok bude zase kvůli Mistrovství světa) a končí se druhou řijnovou sobotu, celkem tedy 24 týdnů. Mimochodem, pokud se v jednom z Letem světem objevilo, že finále se hraje "zbytečně" ve Frankfurtu, ačkoliv kvalita je delší dobu na severu, tak pro roky 2011-2013 bude dějištěm German Bowlu Magdeburg, který "shodou okolností" leží mezi Hamburgem, Berlínem a Braunschweigem. Juniorská liga se hraje na jaře (v podobném rozmezí jako česká seniorská liga), na podzim se junioři potkávají v (krátké) soutěži výběru spolkových zemí. Snad jen slůvkem k juniorské GFL - základní část probíhá ve třech čtyřčlenných regionálních skupinách, ve kterých týmy hrají každý s každým dvakrát bez mezidivizních zápasů, na které navazuje osmičlenné playoffs. Co je trochu zajímavé - mezi mládeží vládnou zcela jiné týmy než mezi dospělými, ve finále vyhrál Düsseldorf nad Hamburgem, Berlin Adler skončili s průměrným výsledkem a Kiel vůbec soutěž nehrál.

Dvacet týdnů mezi přelomem února a března a začátkem prázdnin. V podstatě vždy hrají o víkendu všechny týmy nebo mají všichni volno. Juniorská (hraje se 9 proti 9) sezóna se koná souběžně s dospělými.

Norská liga končí stejně jako naše, ale o jeden nebo dva týdny později začíná. Každý z 12 víkendů se pak ale hrají dva zápasy (tedy kromě finálového) bez jediné přestávky (týmů je lichý počet, takže vždy má někdo volno) a ačkoliv je sezóna kratší, tak se stihne odehrát více zápasů než u nás. Rovněž juniorská část se hraje víceméně v termínové shodě s českou.

Do loňska se důsledně dodržovalo, že v jeden den hrál jen jeden zápas (viz Maďarsko) a přes prázdniny byla pauza. Obojí bylo letos zrušeno a ligu zvládli za 18 týdnů mezi koncem března a koncem července. Původně to snad mělo být i rychleji, ale celý duben byla pauza kvůli úmrtí prezidenta. Co je třeba dodat - druhá liga se hraje (ač zápasově nikterak nabitá) přes prázdniny a končí až v září a protože Poláci hrají na sestupy a postupy a to (i) skrz baráž, tak poslední tým první ligy odehrál svůj poslední zápas 19.června a 2.října pak své místo v první ligy musel uhájit v baráži. Takovou pauzu mezi zápasy neměl žádný jiný tým v Evropě. Juniorská soutěž dosud spuštěna nebyla. (Asi.)

Portgalci na to šli v pravě jižanském stylu a pod heslem "co se vleče, neuteče". Začali 7.listopadu 2009 a tempem jeden zápas za týden (asi nejen málo rozhodčích, ale asi i nemobilních:-), s výjimkou Vánoc důsledně dodržovaným, skončili 22.května. Celkem tedy 29 týdnů a to navzdory tomu, že se celkem odehrálo jen 22 zápasů, resp. dokonce jen 15, protože 7 skončilo kontumací.

Jedna ze dvou nejlepších soutěží Evropy, ale také jedna z těch nejkratších. V podstatě stejné období jako v Česku (16 týdnů), rozdíl je jen v tom, že se kola hrají uceleně (v podstatě vždy hrají všichni) a v programu jsou celoligové pauzy. Ty jsou dané hojnou účastí rakouských týmů v evropských pohárech. Čtyři věkové úrovně mládeže se hrají v září a říjnu, přičemž, na rozdíl od situace v Německu, mládeži dominují týmy úspěšné i mezi dospělými. Celkově je organizace soutěží podobná těm českým, resp. asi přesněji - české soutěže jsou podobné rakouským.

Podzimní rychlovka.

Taky tak.

Snad až na ta ucelená kola zcela stejný kalendář jako v Rakousku. Juniorská liga je otázka několika podzimních týmů.

Španělé začínají už v lednu a končí v červnu, celkem 21 týdnů. Souběžně se hraje i juniorská liga, která má ale z nějakého důvodu tří až čtyřtýdenní pauzy mezi jednolitvými koly a tudíž začíná už v listopadu.

Švédi hrají od května do září s pauzou v červenci, celkem tedy 20 týdnů. Mládežnické programy se konají souběžně.

Další z jarních zemí. Začínají na přelomu března a dubna a po 18 týdnech končí na konci července. Junioři hrají ve stejných termínech a to doslova - juniorské rozlosování totiž kopíruje los dospělých a tvoří (asi?) předzápasy.

Rekordmani na konec... Začátek 13.října (poznámka: roku 2009), konec 22.května (poznámka: roku 2010). Celkem tedy 32 týdnů a evropský (ač tedy těžko říct, jestli se nějaké zápasy vůbec na evropském kontinentu odehrály:-) rekord. Přitom podle zdrojů se hrály kompletní kola. Jenže napřed mesíční pauza v listopadu, potom samozřejmě přes "Vánoce". Jenže Turci si je protáhli (opět ten jižanský styl - ještě, že fotbal nehrají v Řecku...) až do března a maratónská soutěž byla na světě. Třítýdenní rozestupy mezi jednotlivými koly playoffs pak už byly datlíkem na dortu...

Na patnáct zápasů potřebovali 11 týdnů mezi polovinou dubna a koncem června.

Nejvyšší soutěž dospělých trvala 22 týdnů od přelomu dubna a června do tradiční poloviny září a to bez přestávky. Británie je jedinou evropskou zemí, kde se fotbal hraje až na několiv týdnů celoročně. Přes zimu se totiž hraje britské mistrovství univerzitních týmů.