Letem světem 2/2011

(po) 28. březen 2011, Michal Rosíval

Rakousko

Tirol Raiders - Carinthian Black Lions 48:0

Jasný výsledek a jasný důkaz, že letošní AFL bude dvourychlostní. Black Lions a Bulls budou hrát o šesté místo, zbývající pětice bude hrát černého Petra.

Salzburg Bulls - Daube Dragons odloženo

Druhý odložený zápas v letošní rakouské lize. Na rozdíl od zápasu Graz-Tirol jej nebude možné dohrát příští týden.

Prague Panthers - Vienna Vikings 0:47

Totální krach a vystřízlivění. Panthers by asi museli velmi usilovně vzpomínat, kdy naposledy prohráli o tolik bodů (v české lize nikdy a například pod trenérem Srholcem bylo maximum 21 bodů - shodou okolností také proti Vikings a také s nulou). Šance na reparát je již další víkend - v sobotu ve Vídni proti Dragons. Ovšem v rámci EFL.

Zápas samozřejmě nebyl tak extrémně jednostranný, jak by naznačoval výsledek (rozdíl v total offense byl "jen" 216-404), ale tři ztracené fumbly a jak řekl trenér Panthers, domácí nedokázali své šance proměňovat. Panthers se několikát dostali do pozice, odkud by skórovat šlo, ale nejblíže byl neproměněný Sviatkův field goal (letoš už druhý), protože k goalline Vikings se domácí nedostali blíže, než na 16 yardů.

Přes vše špatné je tu jedna pozitivní zpráva - proti loňských nedůstojných návštěvách na AFL, zápas sledovalo kolem 800 diváků. Snad na dobrý fotbal příjdou i další domácí zápas Panthers proti Raiders.

EFAF

Máte-li pocit, že zasedání českého Parlamentu je někdy "zvláštní" a těžko jej může něco přebít, tak věřte, že proti zasedání EFAF parlamentu (general assembly) to není ani slabý čaj, ale pouze vlažná voda. Před letošním zasedáním v Budapešti (přímo v historické budově maďarského parlamentu na břehu Dunaje) šlo očekávat cokoliv, ale realita veškerá očekávání přebila.

Geneze letošního zasedání začala vlastně už vloni ve Frankfurtu, kdy současný předseda EFAF Robert Huber (horní snímek) přečkal svůj

konec v úřadu v podstatě bez šrámu, naopak slavil velkolepé vítězství - při volbě předsedy nikdo nebyl proti, několik asociací se pouze zdrželo. Problém byl, že navržený protikandidát Henry van den Boogaard vůbec kandidovat nemohl, protože se náhle objevil dopis holandské federace, která v něm žádala o vystoupení z EFAF. A van den Boogaard, jehož podpis byl pod žádostí připojen, tak kandidoval dle stanov EFAF nesměl. Marná byla snaha vysvětlit, že jde o falzum a van den Boogaard mohl zasedání jen poslouchat za dveřmi (doslova!), protože mu byl z poměrně kuriozních důvodů zakázán i vstup o jednacího sálu. Okolnosti případu (i z holandské strany) jsou dosud záhadné až zvláštní, nicméně faktem je, že z převratu nebylo nic. Již tehdy v pozadí stála vlivná švédská federace, ze které pochází například i Tommy Wiking, coby šéf IFAF (celosvětová federace).

V průběhu roku v Nizozemsku zvolili vedení nové a holandský svaz po změně proti Huberovi již nezbrojil. Vytvořil se ale velmi silný skandidávský pakt Švédsko-Dánsko-Norsko. Ten (konkrétně Dánsko) den před vypršením lhůty pro podání návrhů na body jednání do sídla EFAF zaslal požadavek na tři nové body k hlasování. Zjednodušeně řečeno šlo o odvolání Roberta Hubera jako předsedy EFAF a volbu nového (kandidátem byl Ullrich Kramer, Němec žijící ve Švédsku; na dolním snímku). Naneštěstí (nebo "naneštěstí") byl žádost poslaná v sobotu, tedy nepracovní den a vedení EFAF tudíž žádost klasifikovalo jako pozdní (brali v potaz až pondělí, navíc emailovou formu neakceptovali jako dostatečnou). Když celá věc skončila u soudu, který definitivně (po odvoláních) rozhodl až ve čtvrtek, tedy 3 dny před zasedáním, bylo jasné, že to bude "velké". Je paradoxní, že ve hře o dny se nikdo nepopzastavil nad tím, že ačkoliv Stanovy EFAF říkají, že místo a datum zasedání musí být oznámeny půl roku dopředu, tak konečné potvrzení byl členům rozesláno někdy na přelomu ledna a února letošního roku...

Nyní tedy k neděli. Ještě před zasedáním byli účastníci osloveni, aby dodali své datum narození a fotografii kvůli akreditaci. Až později se "zjistilo", že prima by bylo nahlásit i číslo pasu a kdo tak neučiní, tak nesmí vstoupit do budovy parlamentu, kde se měly konat prohlídky a identifikace. prohlídky se skutečně pochopitelně konaly, nicméně o doklad totožnosti stráž, rovněž pochopitelně, zájem neměla, žádný doklad se nepředkládal a prošli všichni. Nicméně, podle "pravidla" kdo nedodal číslo pasu, ten nesmí do budovy, k parlamentu ani nevyrazili zástupci Velké Británie a Turecka, shodou okolností asociace nakloněné spíše změně ve vedení, než jemu loajální. Plán se tedy změnil a to tak, že v budově parlamentu bude jen prohlídka a "slavnostní" uvítaní maďarským politikem a poté se pojede zpátky na hotel, kde proběhne samotné zasedání. Nakonec se změnilo i tohle, protože bylo rozhodnuto (údajně samotným maďarským premiérem), že do parlamentu mohou vstoupit i osoby, které na seznamu (který stejně nikdo nekontroloval) neměly číslo pasu. Takže ne, že se všichni vydají zpět do hotelu, ale Turci a Angličan přijedou do parlamentu. Celá tato taškařice zabrala asi dvě hodiny. A čas hrál roli velkou, protože jeden z parlamentních sálů byl k dispozici pouze do 15:00, nemluvě o osobních programech účastníků (letenky apod.). Se zpožděním se ale začalo, i když už v ten moment bylo skoro jasné, že se program nemůže stihnout.

Osmnáctibový program se (ne)očekáváně zadrhl už na prvním bodě. Tím totiž bylo hlasování o přijetí nizozemského svazu. Na tom by asi nic tak komplikovaného nebylo, potíž byla v tom, že volba předsedajího zasedání, kontrola hlasujících práv účastníků a i určení sčítacího komisaře měla následovat až poté. Zdánlivě nelogický krok (hlasování samotné asi těžko může předcházet určení těch, kdo to hlasování sečtou...), který měl ale hluboký podtext. Šlo totiž o maskovanou bitvu a předsedajícího hlasování, který má právo udělovat slovo a celkově řídit chod zasedání. A holandský svaz, již na straně stávajícího vedení, byl velmi důležitý. Takže vznikla půlhodinová debata víceméně o ničem (jedna strana hájila zájem, že nelze hlasovat bez formálního zahájení zasedání v podobě určení předsedajícího atd., druhá v tom neviděla problém, bylo jí to "jedno", ale současně nehodlala ustoupit) a skandidávské obstrukce (byť snad i logicky zdůvodnitelné)vyústily v hodinovou přestávku na oběd. Marná byla snaha rakouského předsedy Michaela Eschlböcka, který bouchající pěstí do stolu vyzýval, ať se přestanou řešit právnické hlouposti a nechť se účastnící věnují fotbalu. Názor správný, jenže to by někdo musel ustoupit... Mimochodem, Eschlböck měl údajně pohrozit vystoupením Rakouska z EFAF, bude-li Huber odvolán.

Ani po přestávce se ale situace neuklidnila, spíše naopak. Bod jedna se "nějak" přeskočil a šlo se rovnou na určení hlasujících. A tady vedení EFAF vytáhlo skutečně nekonvenční zbraně. Za dveřmi tentokrát nenechalo stát nikoho. Bomby totiž vybuchly přímo v sále. Do daného okamžiku se zdálo, že na zasedání není žádný Bělorus, Švýcar a Ukrajinec. Až do určení hlasujících. Hlas Běloruska totiž měl Uwe Talke, což je osoba mající v širším vedení EFAF na starosti klubové soutěže a stejně jako Huber je to Němec a do nedělního rána nikdy s Běloruskem nic společného neměl. Za Švýcarsko se hlasu chopil Španěl Jose Rebes, který je v EFAF šéfem rozhodčích a ukrajinský hlas "obdržela" manželka ruského zástupce Jevgenija Čechova (který je přímo ve vedení EFAF jako "expert" na východní Evropu). Kuriózní je, že tatáž žena vloni hlasovala za Bělorusko. Všichni tři nicméně samozřejmě disponovaly mandátem příslušných asociací. Hlavně v případě Běloruska a Ukrajiny si o tom lze samozřejmě myslet mnohé. Mimochodem, mezi podmínky plného členství v EFAF (a hlasovacího práva) patří dle Stanov vlastní dlouhodobá soutěž, alespoň 6 klubů a alespoň 600 aktivních členů. Ničím z toho Bělorusko nedisponuje (stejně jako Lucembursko) a navzdory tomu byly obě země vloni přijaty.

Nesouhlas se zástupci některých zemí tedy společně s neshodou o programu vedl k tomu, že se celé zasedání zrušilo, aniž by padlo jedno jediné rozhodnutí. Další pokus se uskuteční na podzim. do té doby se obě strany pokusí dojednat alespoň program zasedání a způsob, jakým lze (zda-li vůbec) přenést právo hlasovat na osobu, která s daným státem má pramálo společného.

Tragikomické je, že huberovskému vedení je vytýkán poněkud rozmařilý život (oficiálním hotelem zasedání byl například luxusní hotel Marriott) a nyní EFAF utratil pár tisíc euro, pomineme-li sobotní workshop na různá témata, zcela zbytečně. Zcela nezávislý pozorovatel musel mít přitom z jednání obou stran pocit, že odložení plánovaly dopředu (zbytečná prohlídka budovy, transfery sem-tam, přestávky, ...). Takže važme si českého zasedání, protože doma máme atmosféru skvělou.

A mimochodem, už vloni bylo rozhodnuto, že zasedání evropského parlamentu v roce 2012 bude hostit Praha. Nutno říct, že letošní Budapešť nastavila laťku hodně "vysoko"...

Dále z Budapešti...

Rakouská televize ORF bude na svém sportovním kanále vysílat pět zápasů z mistrovství světa. ORF tak celkem letos nabídne minimálně devět zápasů hraných v Rakousku. Pravděpodobné jsou i přenosy na Eurosportu (2). I když ideální formou sledování samozřejmě bude jedině přímá návštěva. Takhle blízko podobná akce asi nějaký ten pátek nebude...

Z kuloárového dění (zástupce EFAF se o tom nezmínili ani v nejměnším) vyplynulo, že Challenge cup se letos neuskuteční. Z části z důvodu, že oficiální jednání o této soutěži začaly před 14 (!) dny (mimochodem, přesně toto je v dikci "Bělorusa" Talkeho), z části z důvodu, že maďarským a srbským týmům příliš nevoněla turecká účast, neboť cestování do Turecka je defacto neřešitelné (dokonce i jedno loňské semifinále skončilo kontumačně). Maďarské kluby Gyor Sharks a Budapest Cowboys tak vytvořily "Středoevropskou interligu" s srbskými Beograd Blue Dragons, Pančevo Panthers a Klek Knights. Šestici doplňují rakouští St.Pölten Invaders, kteří na poslední chvíli odstopili z AFL a rakouský svaz jim pro velmi pozdní změnu názoru a nutný zásah do připravených soutěží neumožnil hrát ani jinou rakouskou soutěž. Pikantní je, že vedle středoevropské interligy se bude hrát i středoevropské liga. To je ta, kterou svého času zkusili i Bratislava Monarchs. Letos jí budou hrát Beograd Vukovi (Srbsko), Budapest Wolves (Maďarsko), Ljubljana Silverhawks (Slovinsko) a Istanbul Cavaliers (Turecko)...