Ohlédnutí předsedy ČAAF nejen za Czech Bowlem XXIII

Na sklonku letošní sezóny hlavní (tedy mužské) soutěže se předseda České asociace amerického fotbalu Filip Hobza rozhodl velmi otevřeně a autenticky shrnut celou řadu témat dotýkajících se českého fotbalu.

Ostrý start – 2 yardy, 2 vteřiny…
Není potřeba se jakkoliv vymlouvat, chyba rozhodčích se stala, s ohledem na čas, stav a důležitost zápasu byla pro Lions fatální, bohužel situaci nelze vzít zpět. Velmi detailně a komplexně celou situaci vysvětluje nyní již expředseda komise rozhodčích Michal Rosíval v oficiálním vyjádření, jehož součástí je i jeho rezignace. Zajímavé je, že snad žádný z četných, převážně ne moc zasvěcených, o to emocionálněji a kriticky zaměřených komentářů, které se logicky ve veřejném prostoru k dané události objevily, nepochází přímo z týmu Prague Lions. Obrovskou úctu a empatii jsem pocítil vůči hráčům a trenérům Lions v čele s Kylem Duncanem, kteří navzdory totální frustraci dokázali po zápase přijít a poděkovat za přípravu a organizaci Czech Bowlu i celé sezóny, před tím hluboce smekám, je to pro mě projev absolutní profesionality a schopnosti i v tak vypjaté a kontroverzní situaci přijmout nespravedlnost osudu, která je všudypřítomná ve sportu i v životě. Šlo o jeden z nejsilnějších zážitků v rámci fotbalu vůbec - zdrcený hráč se slzami v očích děkuje za práci ČAAF...

Co je potřeba zdůraznit, v tomto zápase (i v každém jiném) se stala řada chyb, jak na straně Black Panthers, tak Lions, a nějaké další chyby udělali asi i rozhodčí. Zápas tedy nerozhodla tato jedna chyba rozhodčích (a Honzy Dundáčka, u kterého na zlomek vteřiny převážil instinkt a reflex). Naopak za co lze určitě rozhodčí (a týmy) pochválit, bylo tempo, v jakém dokázali zápas udržet, vše odsýpalo neuvěřitelně rychle, žádné prostoje, divák si navzdory hubenému skóre neoddechl. 

S ohledem na analytický přístup, který uplatňuji napříč agendami při řízení ČAAF, je samozřejmě otázka, co z celé věci vyvodit. Kromě zmíněné osobní odpovědnosti předsedy KR rezignoval na svoji pozici v ní i Radek Janhuba. Osobně si nemyslím, že to stavu rozhodčích pomůže, znám je oba velmi dobře, koneckonců ještě nedávno jsme byli s Michalem i Radkem společně v Předsednictvu, čili dobře vím, že nemá smysl je lámat a přesvědčovat, jakkoliv za nimi stojím, stejně tak za všemi, kdo byli na hřišti. Pokud se budou chtít zapojit, vědí, že u mě mají oba dva dveře otevřené. Jinak stav rozhodčích je mimochodem přiměřeně úměrný ostatním jednotlivostem, které zhmotňují pojem „americký fotbal v ČR“, tedy není skvělý ani tragický. Dosud byla KR řízena systematicky, pracovala velmi solidně, otázkou příštích dnů bude hledání nových adeptů, jsem upřímně zvědav, kdo zvedne tu některými facebookovými štváči ušpiněnou, potrhanou a do země zadupanou rukavici… Co bych ale rád zdůraznil – chyba se stala, ale v žádném případě nebyla úmyslná, v tomto dám ruku do ohně za všechny rozhodčí, kteří byli na hřišti!

Video review
Nechci se rozhodovat pod tlakem hysterie a vášní, nicméně ke zvážení je zavedení pravidla, které by video review umožňovalo (samozřejmě pouze v případech pokrytých adekvátní technikou), toto s klidným svědomím přenechám k diskusi expertům, kterých je v rámci ČAAF dost, oba zmínění protagonisté jsou těmi nejpřednějšími, jakkoliv monitoringem FB profilu by se mohlo zdát, že opak je pravdou.

Celkové zhodnocení Czech Bowl XXIII
Hodnotím ho jednoznačně pozitivně, navzdory chybě rozhodčích, menší návštěvě i problémům s gastro provozem pro fanoušky.

Věřte, že přípravě každého Czech Bowlu věnuji stovky hodin já i několik mých nejbližších spolupracovníků. Jde vždy o velkou akci, takže přes maximální snahu a mé až téměř puntičkářské sklony a smysl pro detail, které jsou velmi oblíbené u kolegů nejužšího i širšího týmu :-), se chybám zcela nevyvarujeme. Samozřejmě se vždy snažíme poučit z chyb vlastních, např. z loňského finále máme k dispozici skoro 90 stránkovou závěrečnou zprávu, která se zpracovávala dalších 14 dnů po akci (jinými slovy práce pro nás zdaleka nekončí posledním hvizdem rozhodčích ani rozdáním medailí), dále event reporty z jednotlivých sekcí (přímý přenos, virtuální grafika, game day, ticketing, gastro, VIP hospitality, fan zone, kampaň, atd.), ke kterým se vracíme při přípravách dalšího roku, abychom se posunuli dál. Žižkov byl pro nás novým teritoriem s celou řadou specifik, do značné míry lze říct, že to pro organizaci bylo mnohem náročnější než v Eden Aréně, kde je celkem daná funkční infrastruktura, jsou nastaveny vnitřní mechanismy z hlediska personálu, techniky i procesů, toto vše na Žižkově chybí, nejsou prodejní stánky, LED panely pro reklamní spoty, automatické turnikety, funkční ozvučení, standardní toalety, security, to a spoustu dalšího bylo potřeba řešit dodavatelsky, což zabralo svůj čas navíc. V kombinaci s pozdějším zahájením příprav než v minulosti v důsledku vyčkávání na to, jak dopadne možnost hrát v Edenu, jsme se dostali do úzkých, čekalo se, zda Slavia bude hrát evropské poháry, což se jí nakonec povedlo a nám to zkomplikovalo organizaci. Zpětně hodnotím rozhodnutí vyčkat až do 17. května za chybu, nicméně o Eden Arénu jsme stáli i kvůli partnerům a jedním z aspektů letošní nižší návštěvy určitě přesun být může.

Kde hrát?
Výběr Žižkova nebyl náhodný, absolvovali jsme řadu jednání, jak v Praze, tak mimo Prahu, ale pokud padlo rozhodnutí zůstat v hlavním městě, což s ohledem na finalisty se ukázalo jako dobrá volba, moc na výběr není, pominu-li Spartu, tak Strahov je zbytečně velký a stav není rozhodně skvělý, Dukla, tam je zase tartanový ovál, který hru vzdaluje divákům, ve hře byl i Ďolíček, tam je určitě lepší strmost a výška tribuny, ale ta je tam v podstatě jen jedna a horší je i zázemí pro týmy a VIP, rovněž chybí prostor pro fan zone.

Více zábavy a interakce s fanoušky
Fan zóna se určitě vydařila, naložili jsme si sice s jejím rozsahem velkou porci, ale díky kolegům z Innovative Sport Concepts vše dopadlo skvěle – ohlasy jsou kladné, škoda jen, že začalo pršet. Určitě plánujeme pro příště něco podobného, potvrdilo se, že vedle možnosti oslovení a zapojení fanoušků i širší veřejnosti jde o zajímavou možnost komunikace partnerů akce.

Faktory menší návštěvnosti
Déšť hodinu před zápasem určitě nepomohl fan zóně, ale z hlediska návštěvy poškodil i samotný zápas, odhaduji, že až stovky lidí s ohledem na průtrž v některých částech Prahy svůj úmysl dorazit přehodnotili, a to jak s ohledem na to, že na Žižkově je na rozdíl od Edenu zastřešená pouze jedna dlouhá tribuna, tak i na již standardní přímý přenos na ČT sport. Dá se říct, že kromě zvratu v počasí, který je neovlivnitelný, a přesunu z Vršovic na Žižkov, svou roli sehrál i další aspekt v podobě přesunu termínu ze všedního dne na víkend oproti posledním dvěma rokům – k tomu jsme sáhli zcela úmyslně, chtěli jsme tak vyjít vstříc i fanouškům amerického fotbalu z míst vzdálenějších Praze, aby nebyli odkázáni jen na TV přenos a mohli „zažít Czech Bowl“ na živo. Pevně věřím, že jich bylo více než v minulosti, ale je pravděpodobné, že více než mimopražských, kteří přijeli, bylo Pražanů, kteří potenciálně zvažovali přijít na fotbal, o víkendu odjeli z města, když už v prázdninovém čase nemají dovolenou. Naopak do plusu by mělo jít pražské složení účastníků finále, k tradiční kulise příznivců Black Panthers přibyla naprosto fantastická a početná skupina fanoušků Lions, těch bylo přeci jen určitě více než v minulosti těch z Příbrami. V budoucnu máme v plánu realizovat anketu o místě, odkud návštěvníci Czech Bowlu dorazili, to by pomohlo rozklíčovat některé makro souvislosti.

Teplé pivo, studené párky
Zaznamenal jsem stížnosti na fronty a teplé pivo – najatá cateringová společnost z toho byla velmi nešťastná, určitě neměli vyděláno, naopak, podle všeho byl klíčový problém v četných výpadcích elektrické energie patrně v důsledku staré místní elektroinstalace, resp. nedostatečného jištění, vypadávalo chlazení, případně některé výčepy nefungovaly vůbec, což velmi zpomalovalo výdej. Kapacitně vše bylo dimenzováno na podobnou návštěvu, ale tento technický nedostatek bohužel toto shodil. Před příští akcí na Žižkově bude potřeba buď udělat důslednou revizi, nebo zajistit generátory. Mimochodem, jsem velmi rád, že se podařilo s Českou televizí domluvit generátor pro přenos, a zároveň že vydrželo osvětlení, které revizí prošlo kvůli našemu zápasu nedávno – pokud by vypadla světla, byl by to přeci jen větší průšvih než teplé pivo, jakkoliv teplé pivo opravdu nemám rád. Pravdou je, že ani předloni gastro provozy v aréně zcela nestíhaly, takže i v nejmodernější aréně to není vždy jednoduché. K těmto komplikacím bych chtěl říct, že navzdory naší snaze, jsou některé přehmaty námi ne zcela ovlivnitelné, což si ne každý uvědomuje a ze všeho viní ČAAF. Z té globální zodpovědnosti se nevyvlíkám, kdo nic nedělá, nic nezkazí, s ohledem na to nasazení, které jsme přípravám finále tradičně věnovali, mě cokoliv nepovedeného mrzí o to víc, stejně tak mě ale mrzí silná prohlášení, jak bylo vše fiaskem a totální ostudou ČAAF. Jednak si zkuste zajít na finále ragby, hokejbalu nebo národní házené – ve všech případech větší sporty, v případě hokejbalu mnohonásobně, patrně měli studenější pivo, ale celková úroveň celé akce je jednoznačně na naší straně. Samozřejmě pokud někdo chce srovnávat americký fotbal s florbalem nebo hokejem, nemá soudnost – kdo chce psa bít, hůl si najde. Pevně ale věřím, že většina fanoušků byla celkově spokojena, je holt v našem národním genomu již od Švejka a Cimrmana zakódováno, že úspěch se bere jako povinnost a neděkuje se za něj, neúspěch vám ale dá sežrat každý, tím spíš s moderními komunikačními prostředky. Je zajímavé, že jde dost často o stejné lidi, kterým snad jako kdyby každá chyba ať skutečná nebo bohužel i domnělá, dělala radost, tak trochu princip válečného sabotérství, které ale zbytečně sráží samotný fotbal. Na to jsem poměrně háklivý, protože podstatnou částí mé agendy je práce ve strukturách sportovní politiky a diplomacie v rámci nejen mého angažmá ve výkonném výboru České unie sportu, kde se snažím o co nejlepší pozici našeho sportu a ohlédnu-li se pár roků nazpět nebo učiním-li aktuální srovnání s řadou sportů naší velikosti a významu nebo i větších a tradičnějších, nedopadá toto srovnání špatně.

Hodnocení finále ústy partnerů ČAAF a Czech Bowlu
To je samozřejmě další významné kritérium, určitě významnější než výkřiky na sociálních sítích, kde pod rouškou svobody slova, demokracie a práva na vlastní názor najdeme občas velká moudra. Aby bylo jasné, já nemám problém s konstruktivní kritikou, naopak jí vítám, protože nás posouvá dál, problém je ten, že je pár teoretiků (ať pískání, řízení klubu nebo asociace), případně těch sabotérů, kteří na sebe rádi strhávají pozornost. Bezprostřední a autentické reakce partnerů byly v sobotu večer pochvalné, jsme zvyklí probírat pozitiva i negativa oboustranně otevřeně, vztahy máme korektní, snažíme se je budovat ne na jedno použití. Zatím nebyl čas na detailní rozbory, nicméně doslova nadšená byla paní starostka Prahy 3 Hujová, která poskytla akci záštitu, a ve které máme, zdá se, novou fanynku, o vše se velmi přesvědčivě zajímala, zápas si užila a v superlativech v náš prospěch dopadlo z jejích úst srovnání obou fotbalů. Můžu prozradit, že spolupráci bychom chtěli do budoucna rozšířit. I zástupce generálního partnera Under Armour Pavel Míka projevil spokojenost, jsme ve shodě ve strategii ve věci postupu při výběru místa dalších velkých zápasů, a podle všeho budeme pokračovat ve spolupráci i příští rok.

Je potřeba říct, že všechny projekty, a zejména Czech Bowl, by nebylo možné zrealizovat bez podpory našich partnerů, za vyzdvihnutí stojí stabilní spolupráce a podpora právě od generálního partnera Under Armour, a dále hlavních partnerů, tedy společnosti Tipgames a Kittfort, nově Elastic Business Solutions, pod hlavičkou O2 Czech Republic. Samozřejmě i všem dalším menším partnerům, partnerům institucionálním, v neposlední řadě i mediálním. Poděkování patří i spolupořádajícímu týmu Concept One, který pomáhal zejména s propagací a PR, a již zmíněný Innovative Sport Concepts s fan zónou.

Atmosféra nade vše
Atmosféra byla jednoznačně na straně Žižkova oproti Eden Aréně, i proto má toto místo v sousedství Vítkova a tedy je pro velké bitvy jako stvořené, velký potenciál. Diváků bylo sice „jen“ přes 2.500, u nás totiž do statistiky počítáme opravdu jen diváky, kteří projdou se vstupenkou přes čtečky, a nemáme ambici údaje přikrášlovat, lhaní není náš program, ono se na něj stejně většinou dřív nebo později přijde. Se všemi dalšími účastníky akce, vč. fan zóny se pak celkové číslo aktivních účastníků dostává určitě přes 3.000. S ohledem na to, že kapacita stadionu více odpovídá našim možnostem ho naplnit, byla kulisa opravdu bouřlivá, bylo vidět a hlavně slyšet, že si lidé zápas užívají plnými doušky, z tohoto hlediska nelze akci nic vytknout. S ohledem na tzv. Šestákovu konstantu, která je podílem návštěvníků vrcholné akce a členské základny daného sportu, máme i tak pořád poměrně unikátní bilanci. Rovněž srovnání s přeci jen vyspělejším Rakouskem - loni jsme měli na finále fanoušků více než oni, letos je to naopak, v součtu za oba roky nás překonávají maximálně o 10 %, to je vlastně neuvěřitelně dobrá bilance! A co je potřeba říct především - v součtu návštěvnosti s TV přenosem a záznamy letošní Czech Bowl vidělo o desítky tisíc lidí více než ten loňský!

48:9, 40:0, 52:13 nebo 9:10?
Další významný rozdílový aspekt proti letům minulým byla vyrovnanost nejen finále. Na konci března jsme v tiskové zprávě k zahájení letošní soutěže nejen fanouškům slibovali napětí i zábavu a tento závazek se podařilo beze zbytků naplnit! V posledních letech je pravidlem, že každá nová sezóna přináší novinky a rekordy, stejně tomu bylo i letos: v hlavní kategorii mužů se do mistrovských soutěží ve 4 výkonnostně oddělených ligách zapojilo 27 týmů z celé České republiky (loni 24), celkem bylo sehráno 105 zápasů (loni 90), rekordní počet byl zahraničních importů, všichni kromě Steelers na posily spoléhali, a samozřejmě ty zvedaly výkon jednotlivých účastníků nejen nejvyšší ligy. Co mě potěšilo, byl zodpovědnější přístup při výběrech importů, týmy pochopily, že možná důležitější než samotný výkon na hřišti je podstatná schopnost těchto hráčů pomoci i s přípravou. Plánujeme na offseason seminář, kde by ti, co mají zkušenosti se složitým a zdlouhavým procesem výběru, poradili těm méně zkušeným, jak správně postupovat, čeho se vyvarovat. Zaznamenal jsem i negativní názory na posily, že vše odehrají „cizáci“ – americký fotbal je velmi týmový sport, samozřejmě některé pozice můžou být klíčovější než jiné, ale hráč musí zapadnout do konceptu týmů, musí fungovat chemie, určitě je důležitá i zmíněná schopnost a ochota předávat zkušenosti, pochopitelně nesmí dojít ke zranění, jen pak má import smysl. Potud je v pořádku, že se s importy pracuje čím dál lépe, nicméně do budoucna zvažujeme jejich určitě omezení zejména v nižších soutěžích, je to ještě k analýze a diskusi. Samozřejmě tím spíše je ke zvážení angažování zahraničního trenéra, ale ne vždy platí, že jakýkoliv trenér z USA je lepší než všichni naši trenéři, může být problém např. s odlišnou mentalitou, případně s nepřiměřenými očekáváními, jakou lze v Evropě, resp. ČR očekávat herní vyspělost, apod. Mimochodem, když už bilancuji, za největší dluh nepovažuji rozhodčí, jakkoliv i u nich je jistě prostor pro zlepšení, ale momentálně přerušený vzdělávací cyklus školení trenérů, na vyhlášené výběrové řízení se nikdo nepřihlásil, v tomto je to bohužel podobné, resp. horší než s rozhodčími, přitom nikdo neočekává, že v případě kvalitní a zodpovědné práce má jít o dobrovolnictví, naopak pokud požaduji růst kvality jednotlivých složek, jsem připraven v rámci možností přiměřeně tyto schopné lidi zaplatit, je to ta nejlepší investice do rozvoje fotbalu. Nelenil jsem tedy a kontaktoval Martina Kociána, naší trenérskou hvězdu, který byl jako první nehráč uveden do Síně slávy spolu se Zbyňkem Zelinkou letos v lednu. Po mimořádně úspěšné sezóně v AFL, kde byl dokonce vyhlášen jako nejlepší trenér, tak budeme v brzké době jednat o znovuobnovení spolupráce, tentokrát na trošku personálně širší platformě.

Vyrovnaná sezóna
Nejen, ale i díky zmíněným importům obrovsky vyrostla určitě rekordní kvalita České ligy amerického fotbalu. Rekordní byla i vyrovnanost, což muselo těšit každého fanouška a dá se říct, že i v tomto ohledu byl Czech Bowl skvělým vyvrcholením sezóny. V číslech: ze 30 zápasů základní části ČLAF jich letos skončilo vítězstvím maximálně o 2 potvrzené TD 13 (loni 5), a o jediný potvrzený TD letos 6 (loni 1). To je něco, o čem se nám ještě nedávno ani nesnilo, pravdou je, že s větší vyrovnaností se logicky zvyšují nároky na rozhodčí, každá drobnost může rozhodnout, exemplárním příkladem budiž opět finále.

Novinky, rekordy a další plány
Myslím, že ještě více než v minulosti, jsme se snažili dokázat, že fanoušků si vážíme. Intenzivněji běžely osvědčené projekty na podporu amerického fotbalu a ve prospěch jeho fanoušků - TV magazín Touchdown měl své místo na ČT sport již šestý rok v řadě, letos bude poprvé 7dílný (některé etablovanější sporty s podobným projektem přišly nedávno nebo jej nemají dosud), zde patří velký dík Jirkovi Kalembovi, se kterým na projektu osobně od počátku spolupracuji. Před sebou máme díl z Czech Bowlu a v září pak speciální reprezentační vydání z účasti našeho národního týmu na turnaji 4 v Londýně, kde se utkáme s Nizozemskem a jedním z týmů Velká Británie / Rusko. Vítěz postoupí do další fáze bojů o Mistrovství Evropy. Z podobné kategorie je i druhý ročník v době sezóny každotýdenního online pořad ČAAF.tv, kde zase neskutečnou práci odvádí Milan Geiger. Zde lze přislíbit, že částečně se s ČAAF.tv podíváme i na některé z vrcholů podzimní části fotbalové sezóny. Tipovací soutěž Pick’em snad netřeba představovat, pravidelně šlo tipovat výsledky všech zápasů napříč ligami i na řadu dalších událostí. Mimochodem, až po zápase jsem se dozvěděl, že u Tipsportu šlo vsadit na výsledek Czech Bowlu, to je také zajímavá novinka. Novým projektem pak byla distribuce tištěného magazínu Playbook a tleskadel s infografikou popisující základní principy amerického fotbalu, stejně tak na finále. Rovněž Liga kickerů o krále kickerů z řad fanoušků, která vyvrcholila v rámci poločasového programu Czech Bowlu vítězstvím Tima Weldona kopajícího za Pague Lions. Novinkou pak byla i sada nových trofejí. Autorem je umělecký kovář Mgr. Vladimír Hladík, který tuto sadu vytvořil. Dominantním atributem je ve všech čtyřech ligách míč na americký fotbal s charakteristickým švem. Všechny ligy vyvrcholily v červenci finálovými zápasy, kromě držitele Czech Bowlu Prague Black Panthers tak kompletní kvarteto doplňují držitelé Silver Bowlu Brno Sígrs, Bronze Bowlu Brno Alligators a Iron Bowlu Vysočina Gladiators. Jak názvy napovídají, míč je vždy v úpravě podle úrovně – 4. liga železný, 3. liga bronzový, 2. liga stříbrný a Czech Bowl pro vítěze ČLAF, tedy nejvyšší ligy, je ve zlaté úpravě, měří na výšku 70 cm a váží bez mála 15 kg.

Podpora nižších lig
Je pravda, že větší pozornost je věnována elitní soutěži, ale je to tak standardem ve všech sportech, že intenzita záběru a prezentace se snižuje od výkladních skříní prvních lig směrem k těm nižším. Kamera ČAAF.tv navštívila všechny bowly a z 2. ligy i některé další zápasy. Vím o tom, že občas by rádi hráči a týmy z nižších lig měli rádi širší zpravodajství o svých zápasech, toto je ale určitě o spolupráci s těmi týmy, není v možnostech ČAAF věnovat stejný prostor všem zápasům, přesto bude-li o to zájem, zvažujeme širší vydání Playbooku a poskytnutí tleskadel i pro nižší soutěže.

Práce a činnost vedení ČAAF
Jde o každodenní poměrně časově náročnou a různorodou práci, která jde málokdy pod 8 hodin, ve vypjatých měsících se dostáváme i na dvojnásobek, popravě mým workoholismem a perfekcionalismem trpí okolí těch nejbližších, bez kterých bych nedokázal pracovat tak intenzivně, s přítelkyní se v průběhu týdne bohužel moc nepotkáváme, přicházím domů často, když už spí, ale zejména jí bych chtěl poděkovat, s mírnou mírou nadsázky lze říct, že dynamický růst fotbalu v posledních letech je i její zásluha!

V rámci vedení máme své svěřené úseky a specializace. Trefou do černého bylo angažování Radima Kroulíka na pozici PR a media manažera, on je tím významným hybatelem agendy těchto oborů v období běžné sezóny, tak samozřejmě na mnoha frontách reprezentoval nejvyšší velení organizace a příprav Czech Bowlu, je to mladý, velmi talentovaný a pracovitý muž, který je jakýmsi svěžím větrem do plachet našeho snažení, s vyváženou schopností uplatnit svůj názor a zároveň bez zbytečných diskusí a výmluv plnit průběžné, nahodilé i nadčasové úkoly od členů Předsednictva.

Loni na podzim nově zvolený a ještě v sobotu hrající místopředseda Standa Jantoš je posilou týmu vedle manažerského zastřešení národního týmu i ve smyslu snahy o užší kontakt a komunikaci s týmy. Jsem rád, že v naprosté většině případů hlasujeme v rámci Předsednictva jednomyslně, shodu se Standou beru jako důkaz, že nejsme odtrženi od běžného dění v klubech a že i on, dříve jako kritický pozorovatel zvenčí vidí, jak uvnitř není nic jednoduchého, že jde o těžkou a vysilující práci. Koneckonců o kontakt s týmy se trvale snažíme různými formami, kromě samotného zasedání nejvyššího orgánu ČAAF, tedy Parlamentu, pořádáme semináře, nově i pracovní skupiny, individuální setkávání se zástupci týmů, abychom navnímávali jejich potřeby, představy a názory. Zajímavostí totiž je, že ani místopředseda Michal Rosíval ani já nejsme nijak spojeni s žádným týmem, což je do značné míry výhoda, u jiných sportů a nebo i v americkém fotbale na Slovensku vidíme, že angažovanost lidí v nejvyšším vedení z klubového prostředí může být do značné míry limitujícím faktorem vývoje, logicky a legitimně klubový zástupce spíše podlehne při některých rozhodováních klubovým zájmům, které nemusí být nadčasové a zcela správné pro celek, my máme ten luxus v podobě totální nadklubovosti.

Dlouholetý místopředseda Michal Rosíval stojí za soutěžemi a vším, co s nimi souvisí, připravuje legislativní, pravidlové a systémové podklady pro jednání Rady i Předsednictva, je nejpřednějším z expertů na pravidla a řízení zápasů, dříč a paličák s všelijakou pověstí, kterou získal kvůli své vznětlivosti, ale i díky poměrně jasným a těžko vyvratitelným názorům na různé věci, občas ale názor změní :-), každopádně člověk s vysokou morální integritou, který holt rád řekne věci tak jak je cítí. Přesto a nebo právě proto je architektem jakéhosi právního rámce, který je vypracován na velmi vysokou úroveň, což je obrovská výhoda ve snaze posouvat fotbal co nejvíc od volnočasové aktivity k serióznímu výkonnostnímu sportu. To je náš společný úspěch se zástupci jednotlivých týmů, minimálně těch týmů, které stejně jako my v Předsednictvu, nevěří na zkratky a naopak uznávají tvrdou práci. S Michalem jsme každý jiný, někdy mi dokáže lézt pěkně na nervy :-), pohádáme se, ale ve výsledku se vždy posuneme o kus dál, doplňujeme se, respektujeme se, ovlivňujeme se, věřím, že ku prospěchu fotbalu.

Moje parketa je pro změnu ideová, politická, diplomatická, řídící, vůdčí, marketingová. Ohlédnu-li se, podařilo se mi z různých zdrojů zajistit růst prostředků do fotbalu za posledních 5 let o 250 %, zároveň do velké míry je mou zásluhou nárůst skupiny 17 sportovních svazů ČUS mimo tzv. TOP pořadí od roku 2011 o více než 13 milionů. Americký fotbal jede v čele pelotonu těchto sportů, díky tomu, že jednám a mluvím i jejich jménem, má fotbal větší vliv a možnost být u důležitých jednání, v rámci kterých se rozhoduje o budoucnosti nejen našeho sportu. Jsem přesvědčen, že americký fotbal je jak laickou, tak odbornou veřejností, vnímán významně pozitivně, v některých oblastech jsme dáváni za vzor dynamického růstu. Samozřejmě nespíme na vavřínech, limity osobnostní i systémové si velmi dobře uvědomujeme, víme o našich silných stránkách, na kterých stavíme, ale samozřejmě i o těch slabých, na jejichž odstraňování pracujeme o to intenzivněji.

Všichni 3 členové předsednictva jsou zároveň členy Rady, která je doplněna o další 4 členy, bývalého místopředsedu Radka Janhubu, prezidenta Pardubice Stallions Petra Kalhouse, člena nejvyššího vedení Prague Hippos Mirka Vogala a matadora a snad nejdéle sloužícího klubového funkcionáře a manažera Brno Alligators, člena již zmiňované Síně slávy, Zbyňka Zelinku. Část z nich je v klubech aktivně činná, ale v Radě je to naopak dobře, jde o orgán, který řídí soutěže, vyhlašuje propozice, schvaluje Soutěžní řád, takže klubové, resp. týmové vidění a myšlení je zde naopak výhodou, zároveň myslím, že jde o osobnosti se schopností odhlédnout od svých partikulárních zájmů ve prospěch celku.

Nejnovější akvizicí, která významně pomohla s letošním Czech Bowlem, je Nikol Míková, ještě nedávno předsedkyně České asociace cheerleaders, kterou se mi po její rezignaci na nejvyšší funkci v ČACH podařilo získat pro práci ve prospěch ČAAF, zatím kvůli finále, ale pevně věřím, že se podaří spolupráci prohloubit, máme před sebou spoustu úkolů, se kterými nejen Nikol může pomoci, kromě obvyklého harmonogramu a aktivit amerického fotbalu nás čeká mimořádná akce v podobě snahy o opětovné pořádání školení mezinárodních rozhodčích a zejména Mistrovství Evropy ve flag fotbale mužů a žen, které v příštím roce budeme v ČR hostit.

Tradičně významnou pomoci v rámci game day byla pardubická crew v čele s Petrem Košťálem, který měl na starosti zejména lajnování hřiště, a Petrem Kalhousem, který se zasadil o vývoj a realizaci zcela mobilní branky téměř v NFL úrovni!

Určitě bych nerad zapomněl na Disciplinární komisi, ve které rovněž nelehkou práci zastává Jakub Vlček, Honza Hubálek a Radim Kroulík. Do značné části jde o stejně nevděčnou práci jako v případě rozhodčích, kdo by chtěl být trestán a dostávat pokuty, že? Pravdou je, že zase několika jednotlivci je šířena atmosféra strachu, jak zlá asociace umí rozdávat jen pokuty. K tomu můžu říct jen to, že samozřejmě kromě represivní složky máme i motivační a podpůrné formy, pokud kluby plní své a já uznávám, že někdy nelehké povinnosti, participuje podle míry své aktivity na finanční a materiální podpoře v dotačních programech ČAAF. Určitě platí, že kdo řádně a včas plní své povinnosti, dostane se k nezanedbatelné podpoře, naprostá většina týmů dostane od ČAAF víc, než co do ní odvede. A ty pokuty – netěší mě, když padají pokuty, na druhou stranu pokud se kluby domluví na nějakých pravidlech, vedení ČAAF je tady od toho, aby na dodržování těch pravidel dohlíželo a holt v případě, že se tak neděje, trestalo. Je potřeba si uvědomit, že žádný trest není bez příčiny, mnohdy jde o opakující se věci, případně o opakující se přestupce. Lze zohlednit polehčující okolnosti, ale Disciplinární komise mnohdy ani nemá možnost odchýlit se od výše trestu, která je někdy disciplinárním řádem pevně dána, případně její rozptyl. Do důsledku vzato jde o ochranu těch poctivých, kteří dělají, k čemu se tím, že ratifikovali Soutěžní řád, zavázeli, před těmi ostatními. Letos byl například poměrně velký počet trestů za nedodaná videa, případně za videa s chybami – ano, je k diskusi, zda nepolevit v přísnosti postihů, ale je to potřeba udělat před sezónou. Chápu, že nemusí být vždy jednoduché splnit metodický pokyn, ale pokud by týmy s pokutami polovinu prostředků z pokut daly na zajištění kvalitní obsluhy videa, nedovedu se představit, že by mělo jít o něco nesplnitelného. Klubové vidění ve věci videa, zvlášť u klubů s velkým počtem postihů, může inklinovat ke zrušení videa nebo aspoň pokut. V tomto mimochodem je dobrý příklad ukázky výhodnosti, toho, že nejvyšší vedení nepodléhá žádné klubové lobby a je zcela nestranné – směřování fotbalu tak může být nadklubové i nadčasové. Dříve se některá pravidla měnila z roku na rok, podle toho, jak se kdo vyspal, měl peníze nebo importy, ale od této formy řízení se již poměrně dávno podařilo ustoupit, názor zástupců klubů nás zajímá, ale v mnoha významných ohledech máme prostor uplatnit naše nezávislé vidění. Je důležité zdůraznit, že jak pravidla, tak postihy za jejich nedodržování, jsou rozhodnutím většiny zástupců klubů a ČAAF je v tomto pouhým správcem. Pokud tedy budou chtít kluby povinná videa zrušit, určitě jim to budeme vymlouvat, protože to k americkému fotbalu patří, posouvá to dál jak přípravu trenérů i hráčů, tak i další organizační složky, které s videem intenzivně pracují, tedy Komise rozhodčích i Disciplinární komise. A pokud budou nápady na zrušení pokut, že bychom to pojali dobrovolně, budeme vysvětlovat, že tudy cesta nevede, bohužel to podání ruky a dání chlapského slova ne zcela a u všech funguje.

Importi Prague Black Panthers
Dobrým příkladem vhodnosti zasazení věcí do toho legislativního rámce je nedodržení předsezónního příslibu Black Panthers nenasazovat importy. Jeden čas o tom kolovaly neuvěřitelné legendy, ale nikdy nešlo o úplný a přesný popis situace. Je pravdou, že existoval tlak ze strany především konkurenčních týmů Bobcats a Lions, na nějaké omezení soupisky PBP. Jejich zástupci se patrně lekli přísnější restrikce a sami tak raději navrhli samoregulaci v podobě toho veřejného příslibu, že importi budou použiti pouze na AFL. Toto slovo se ale dodržet nepovedlo, velká škoda, že se tým alespoň nepokusil vysvětlit nebo omluvit, že neodhadl náročnost obou sezón, nárůst kvality české soutěže, zdravotní situaci v týmu, atd. V tom „semifinálovém“ zápase proti Stallions donutili Pardubice svojí kvalitou Black Panthers porušit své slovo a nasadit to nejlepší. Ano, je pravda, že v maximální síle jsou Black Panthers nad současné možnosti Stallions, ale ta maximální síla byla před sezónou deklarována jako zbraň pro AFL. Čili toto je ukázka, že pokud něco není pravidlem, jako by neexistovalo, tato situace v plné nahotě potvrzuje, že je potřeba věci, které mají (nejen) v soutěžích platit, musí být součástí legislativy.

Je pravda, že Black Panthers měli hodně zraněných i z řad klíčových opor, ale to samé postihuje při troše smůly každý tým, vzpomeňme zranění např. loňského quarterbacka Lions. Odmítám ale názory, že omezení Black Panthers jde proti logice a rovnosti přístupu. Tyto hlasy se logicky ozývaly především z řad PBP a já chápu, že to tak zejména někteří hráči cítí. Věc má ale širší kontext. Před pár lety českému fotbalu dominovali Prague Panthers a Prague Black Hawks. Chtěli zkusit postavit konkurenceschopný tým pro boje na mezinárodní scéně a rozhodli se spojit. Tím došlo k dalšímu rozevření nůžek mezi jejich výkonností a zbytku ligy, kterými jsme se vzdalovali od vyrovnaného nejen finále. Klub žádal každoročně ještě před spojením o možnost hrát paralelně rakouskou AFL, Rada této žádosti vždy vyhověla, hlavní úhel pohledu byl, že jsou nejlepší a nemají kam dál růst, samozřejmě se počítalo i s tím, že získané zkušenosti využije národní tým. Zpětně ale kromě pozitivního vlivu na reprezentaci toto rozhodnutí nevidím tak jednoznačně kladně. Účast v AFL a samozřejmě i v určitém slova smyslu i bližší cesta do reprezentace via PBP znamenala, že z řady týmů v dojezdové vzdálenosti přecházeli ti nejtalentovanější hráči do PBP, což ty pověstné nůžky ve výkonnosti rozevřelo násobně, protože odchodem a posílením PBP došlo naopak k oslabení domovských týmů. Takže pokud je hovořeno o nerovném přístupu a diskriminaci Black Panthers, zapomíná se říct, že někde na začátku naopak byly „diskriminovány“ ty ostatní týmy mimořádnou výhodou v podobě umožnění hrát obě soutěže. Vedlejší efekt byl ten propastný rozdíl ve finále poslední 3 roky, vrcholy sezóny tak ztrácely na atraktivitě, vyrovnanost je kořením každého zápasu a dvojnásob to platí o finále. K zamyšlení tedy je, jak opět analyticky situaci vyhodnotit, je pravděpodobné, že sestupem PBP z AFL se vše vyřešilo, případně Rada bude velmi pečlivě zvažovat žádost o umožnění hrát paralelně jinou soutěž, protože zjevně k určitému pokřivení té sportovní stránky došlo paradoxně právě nerovným přístupem, tedy že Panthers bylo umožněno něco nestandardního, jakkoliv to nesnižuje velikost tohoto velkoklubu a značku velké kvality. Za mě by ale ta značka měla být dál budována směrem dovnitř v rámci ČR, nikoliv ven, ty důvody pro budování venku pominuly, ČLAF je vyrovnaná a napínavá a „jen“ kvůli reprezentaci, která hraje maximálně 1 až 2 zápasy ročně zatěžovat systém omezeními a výjimkami, není správná volba, zvlášť když jakékoliv pravidlo vždy musí platit pro všechny stejně.

Na závěr trocha statistiky a čísel
Určitě budeme chtít zúročit úspěšnou sezónu, ve které nám rostla většina online metrik – návštěvnost webových stránek je meziročně vyšší o 25 %, počty zhlédnutí videí na YouTube vzrostlo o 300 %, nárůst denního total reach na facebooku je o více než 200 %. Návštěvnost Czech Bowl pravda poklesla, ale zajímavostí je, že loňská vlajková loď virálního šíření videopozvánky s tanečním mistrem Vlastimilem Harapesem, měla o zhruba polovinu menší online zásah než letošní hra na pískovišti „zlobivých synků“ Míši Maurerové. Sledovanost přímého přenosu letošního finále je prakticky stejná jak loni, po dvou reprízách jsme ale již před celkovým loňským součtem a to nás čeká ještě další repríza, takže lze očekávat, že total reach bude minimálně o 50.000 více, tedy rekordně přes 300.000, pokud jste neviděli, určitě se podívejte kdykoliv v archivu České televize, přenos byl patrně dosud nejlepší jak atmosférou a napínavostí, tak i technickým zvládnutím.