Vyjádření k akci v závěru Czech Bowlu
Dovolte mi vyjádřit se k závěru finálového zápasu ČLAF 2016. Jak akce proběhla, to asi všichni už viděli nebo si mohou snadno najít.
Po mnoha pravidlových školeních u týmů a více než 200 odpískaných zápasech v Česku (a dalších v zahraničí), kdy znalost pravidel často končí u nepřesného pochopení rozdílu mezi offsidem a false startem, jsem v podstatě velmi rád, že se tak zpropagovalo pravidlo o momentum exception, což je poměrně komplikované pravidlo, které bylo zavedeno před několika lety a v kostce říká, že pokud hráč chytí pass nebo fumble soupeře před svojí goal line a setrvačností se dostane do svojí endzóny, tak nejde o safety. Nejde ani o touchback, ale tým má možnost rozehrávat z místa chycení míče. Po zavedení pravidla byla tato ochranná zóna 2 yardy, nyní je 5 yardů. Pokud tedy hráč chytí míč v pěti yardech od end line a setrvačností (často v takovém případě míří ke svoji endzóně) se dostane do endzóny a v ní skončí akce, tak nemá odpovědnost za míč v endzóně, nejde o safety , ale jde o výjimku z pravidla (tak jak o ní mluvil referee zápasu). Rozhodčí zápasu situaci vyhodnotili tak, že míč byl chycen právě na pěti yardech. TV záběry poměrně jasně prokázaly, že k chycení míče došlo ale dál, patrně na sedmi yardech (rozhodující je pozice míče při chycení, nikoliv nohou), rozhodčí tedy situaci viděli špatně a proto i rozhodli špatně. Vyhodnocení dané situace bylo v pořádku, pravidlová znalost také, vyhlášení bylo rovněž v pořádku, chyba, fatální, však nastala v rozlišení toho, kde došlo k chycení, rozhodčí se spletli o dva yardy.
Nebudu nikoho obhajovat, chyba byla zcela zřejmá. Ty dva yardy běžící hráč uběhne za 0.2 až 0.3 sekundy a jakkoliv se to pro někoho, kdo to nikdy nemusel řešit zdá být nepochopitelné, tak to od televize vypadá o něco jednodušeji, než přímo ze hřiště. Jistě, mnoho hráčů Lions „hlásilo“ safety ihned, ale, aniž bych to chtěl komukoliv „vyčítat“, oni by safety chtěli patrně i kdyby k chycení míče došlo na jednom yardu. Je zcela logické, že chtěli safety. Oni ale nevěděli, jestli bylo nebo nebylo. Chtěl bych v Česku někdy poznat člověka, který by v poslední akci sezóny bez mrknutí oka řekl „chytl to na sedmi, je to safety, 11:10, jsem si stoprocentně jistý, vyhlaš to“. Nemyslím od televize, myslím přímo na tom hřišti, kdy 11 lidí řve to a 11 lidí řve ono a všichni mají „pravdu“. Ostatně tak, jak se Lions správně dožadovali safety, tak si Black Panthers byli naprosto jistí, že o safety nešlo…
Pokusím se vysvětlit i setrvačnost, která zjevně leckoho pobavila. Smyslem pravidla není zkoumat, zda-li hráč mohl nebo měl zastavit na kolika yardech a z jaké rychlosti zastavit lze. Smyslem je, že pokud chytá míč v ochranné zóně a běží směrem ke svojí endzóně, tak není povinen zastavit "na pětníku". Samozřejmě nelze třeba z klidové pozice vyskočit třeba na dvou yardech, chytit interception a rozběhnout se do endzóny. Pokud ale běží směrem k endzóně a v tomto běhu míč chytí, tak na svojí straně má pochybnost. Je přitom zcela nepodstatné, co se stane v endzóně - jakmile se setrvačností do endzóny dostane, tak v endzóně může jakkoliv kličkovat a nebude to mít žádný vliv. Není podstatné, zda-li se bude pokoušet z endzóny vybíhat. Jinými slovy, pokud by k tomu chycení na pěti yardech, tak by o safety nešlo a bylo by zbytečné rozebírat fyzikální podstatu setrvačnosti. Je skutečnou ironií osudu, že největší kritici callu kritizovali právě onen závěr pohybu v endzóně, který však byl naprosto nepodstatný a jediný podstatný element celé "geneze" chyby bylo místo chycení interceptionu!
Samozřejmě, že rozhodnutí nemuseli udělat ve zlomku sekundy, mohli se poradit, ale akci viděli jen ve zlomku sekundy a jenom jednou. Za svoji kariéru rozhodčího jsem měl možnost řídit velmi významné zápasy s mnoha skvělými rozhodčími, shodou okolností většinu právě na pozici, která by měla primární odpovědnost za takový call. Přesto si nemyslím, že by kdokoliv z nich „z fleku“ a bez pochybnosti rozhodl o tom, že k chycení došlo na sedmi yardech. Opravdu bych se chtěl setkat s člověkem, který takové kvality bude mít u nás.
Nemyslím si, že kdokoliv, kdo volá po jakémkoliv exemplárním (nebo jakémkoliv) trestu pro dané rozhodčí, má sebemenší ponětí o situaci rozhodčích u nás. Finále ČLAF pískalo sedm nejlepších českých rozhodčích, kteří byli k dispozici. Stejně jako ho hráli nejlepší čeští hráči, kteří byli k dispozici. Nechci nijak snižovat výkony hráčů, které většinou znám dá se říct „osobně“ a vím, že fotbalu dávají maximum. Současně však platí, že není radno mít velmi růžové brýle o úrovni, zrcadlem jsou ostatně výsledky Lions v LM a Black Panthers v AFL a toto jsou naše naprosto přední týmy. Znovu opakuji, plně respektuji jejich výkony a sledování zápasů ČLAF si užívám a chápu, že hráči hrají maximum, čeho jsou schopni. Přesto to však není tak, že by výkony hráčů bylo jen krůček od NFL a výkony rozhodčích byly tragické. Obecně napříč ligami platí, že úroveň hráčů je srovnatelná s úrovní rozhodčích. Úroveň hry v AFL (rakouské lize) je o poznání vyšší než úroveň hry v ČLAF, je tam i vyšší úroveň rozhodčích, ale neznamená to, že v ní rozhodčí nedělají podobné chyby, dost možná ještě větší, Black Panthers by mohli jistě srovnávat a lze říct, že jsou víceméně jedinými (vyjma jednotlivců), kteří mají skutečné srovnání mezi Českem a zahraničím.
Nemá smysl rozebírat interceptiony, dropy, muffy fumbly nebo řadu offsidů, kterých se dopustili hráči a vždy šlo o velké chyby. Stačí se vrátit k poslední akci zápasu a failu, kterého se dopustil přímo Jan Dundáček, nejlepší hráč posledních let a pro mne osobně bez sebemenšího zaváhání nejlepší hráč naší historie. Za posledních pár let jsem měl tu čest být osobně při jeho mnoha skvělých vystoupeních, rovněž vím, že má naprosto nadprůměrné znalosti pravidel a v jeho případě neplatí výše uvedené o matném rozeznání offsidu a false startu. Jsem si jistý, že před akcí věděl, že nemá cenu míč chytat (ne kvůli „nějaké setrvačnosti“, ale hlavně kvůli možnému následnému fumblu), jediné, co stačí je nechat míč spadnout nebo mu na zem pomoct. Nic jiného nepotřeboval vědět. Věděl to i po snapu, ale setinu sekundy před chycením na to zapomněl. Co víc, doběhl s míčem do endzóny a uvědomil si, co se stalo. Samozřejmě nemohl vědět, kde míč chytil, ale bylo mu jasné, že udělal problém, resp. dva. Neměl chytat a když už chytil, tak neměl skončit v endzóně. Přesto v ní skončil. Měl by ukončit kariéru, kdyby ho rozhodčí nezachránili? Bez nadsázky by to byla největší chyba v dějinách českého, možná i evropského fotbalu, protože nevěřím, že by někdy nějaký zápas skončil takhle. Co víc, zásahem nejlepšího hráče. Takže měl by končit? Nemyslím si. Stále by to byl nejlepší hráč (který současně udělal nejblbější věc)…
V Česku soutěže rozhoduje 30 rozhodčích. Celkem 30 rozhodčích. Z nich 7 bylo na hřišti a byli to ti nejlepší k dispozici, další mají výkonností odstup, který je opět plně srovnatelný s výkonnostními rozdíly mezi týmy, které jsou propastné i v rámci jednotlivých lig, natož napříč nimi. Každý rok se ČAAF pokouší vyškolit nové rozhodčí, přemýšlí o tom, jak zvýšit jejich úroveň. Zde pod výrazem ČAAF myslím všechny kluby, nikoliv jakkoliv úzce vymezené vedení. Ze školení vzejde okolo pěti nových rozhodčích, často se stává, že stejný počet lidí i končí a počty se nezvedají. Rozhodčí za jaro (pouze za jaro) odpískají i přes 30 zápasů. Protože musí, nikdo jiný není. Ne ojediněle se rozhodčími stávají předsedové klubů, tedy osoby, které cítí jakousi odpovědnost za rozvoj fotbalu. Nikdo jiný nemá zájem. Adepti prostě často nejsou. Jak dalece koho kluby přesvědčují, jak moc se snaží o nábory rozhodčích, to nedokáži posoudit. Každopádně o to nikdo nemá zájem. Spousta lidí mi na nabídku řekla, že nejsou blázni a nemohli by to dělat.
Co se stane, pokud dojde například k vyřazení tří rozhodčích za jejich chybu ve finále (tzn. že se o dva metry spletli v posouzení akce)? Nahradí je tři horší rozhodčí! Ta kvalita se tím nezvedne. Pokud si opět pomůžu oním Dundáčkem, tak PBP se nestanou silnějším, když Dundáčka po interceptionu nahradí jeho českým náhradníkem.
Pozvání zahraničních rozhodčích? Podobně jako u hráčů by, možná, mělo platit, že by finále měli řídit ti, kteří si „odpracovali“ celou sezónu a finálovou nominaci jim dát jako potvrzení jejich celoroční práce. Jistě, s ohledem na výsledek by nyní někteří asi řekli „ne, děkuji“, ale princip takový je. Stejně jako u hráčů by nebylo fér pozvat „hvězdy“ ze zahraničí, co v české lize zápasy nerozhodovaly. Nemluvě o tom, že tato představa opět zní snadno na papíře, ale realita je trochu jiná a nejde jen o to, že finále první a druhé rakouské ligy se hrálo ve stejný den. V minulosti jsem na několik zápasů domluvil účast cizích rozhodčích, ale bylo to v zásadě na přátelské pozvání. Tito rozhodčí jinak o českou soutěž až takový zájem nemají, nemluvě o odlišnostech v pravidlech apod., což je ale marginálie.
V dané situaci si osobně částečně vyčítám, že jsem do průběhu zápasu měl vstoupit, přerušit jej, resp. pozdržet vynesení rozhodnutí do doby, než by došlo k posouzení akce podle TV záběrů. Vzhledem k důležitosti akce to mělo přijít. Zde je však jeden zásadní problém – česká liga tento postup nezná a šlo by o „ohnutí“ pravidel. Podle mého plného přesvědčení by to bylo s ohledem na důležitost callu na místě, současně se ale obávám, že pokud by došlo k otočení rozhodnutí, tak by poražený tým neuznal „oprávněnost“ takového postupu a do jisté míry by měl pravdu. Bylo by to sice porušení pravidla, ale šlo by o spravedlivé rozhodnutí. Jistě jste se však všichni setkali s případy, kdy rozhodnutí bylo sice spravedlivé, ale přesto nebylo uznané a to z jakéhokoliv důvodu. Obávám se, že k něčemu takovému by došlo i v tomto případě, nicméně přesto lituji, že jsem tak neučinil a během oné osudné minuty se k tomuto kroku neodhodlal.
Přijímám odpovědnost za toto své rozhodnutí, za výběr i za školení rozhodčích a proto rezignuji z funkce předsedy komise rozhodčích. Svému nástupci přeji mnoho zdaru a věřím, že se mu podaří pozvednout úroveň rozhodčích u nás. Přeji mu i bohatý nábor nových kvalitních adeptů.
Touto cestou bych chtěl poděkovat za osobní poděkování a veškerá zaznamenaná vyjádření trenérů Lions, kteří bezprostředně po zápase, navzdory nepopsatelnému zklamání, dokázali poděkovat za organizaci zápasu i sezóny, což je v českém prostředí něco nevídaného a to včetně zápasů s „tisíckrát“ menším významem/dopadem. Zejména před hlavním trenérem Kylem Duncanem doslova smekám klobouk.
Michal Rosíval
Předseda KR ČAAF
Pozn.: Předem jsem o rezignaci informoval kolegy z KR. K rezignaci se připojil i Radek Janhuba.
