Český fotograf v NFL

Sezóna amerického fotbalu u nás skončila, to ale neznamená, že by se nic nedělo. V USA je v plném proudu NFL a podařilo se nám být součástí tohoto velkého kolosu. O tom, že americký fotbal existuje i v České republice v Americe vědí minimálně od letošního léta, kdy se nechvalně proslavila poslední akce z Czech Bowlu. Článek o ni vyšel i na NFL.com. Tentokrát je příběh spojený s NFL mnohem příjemnější. Podařilo se nám získat fotoakreditaci pro Kamila Heráka na zápas Minnesota Vikings - Dallas Cowboys.

Více Vám už svůj příběh popíše Kamil sám.

Proč fotbal?

Za to, že jsem se na stará kolena zbláznil do amerického fotbalu může Jaromír Jágr. Vážně. Bylo by zdlouhavé to celé vysvětlovat, ale v zásadě jde o to, že jsem chtěl vždy Jaromíra vidět naživo hrát zápas NHL. A to se mi po zklamání z jeho neúčasti v pražských zápasech NHL v roce 2008 mělo vyplnit o tři roky později, kdy se po návratu z Ruska upsal Letcům z Filadelfie a já si mohl konečně splnit svůj sen. Nesplnil. Tehdy ještě ne. JJ se v noci před mým odletem zranil a já ho ani v jednom zápase, na které jsem měl zakoupené lístky, neviděl. Nicméně součástí cesty, kterou jsem si naplánoval byl i zápas NFL. Řekněme, že jako symbol USA. Co je víc než fotbal? Socha Svobody, Manhattan nebo McDonalds? Já tvrdím, že ani jedno. A tak jsem se ocitl na zápase New York Jets vs Buffalo Bills v New Jersey. Aby nedošlo k mýlce. O fotbale jsem v tu dobu nevěděl v podstatě nic. Zejména pak o pravidlech hry. Hra samotná, ale i vše okolo mě nicméně dokonale pohltilo. A já si tam tenkrát slíbil, že se naučím pravidla. Což jsem udělal, i když je samozřejmě dokonale neznám dodnes. Ale kdo ano? Tímto děkuji všem komentátorům českých televizí tehdy či dnes fotbal vysílajících. Komentátorům současným ale i těm minulým, Bogasovi či panu Leškovi. :) Ale dost sentimentu. Jestli mě hra pohltila jako člověka pravidel prostého, co potom později? Můžu říct, že lepší sport neznám a z celého srdce lituji, že jsem se k němu dostal tak pozdě. Od roku 2011 jsem svou cestu za fotbalem a hokejem v USA zopakoval ještě sedmkrát a dnešní zápas 49ers at Bears bude můj jubilejní desátý naživo viděný zápas NFL na území USA.

Jak na to?

Letošní podzimní cestu do USA jsem měl vynechat, měl jsem původně jet jinam, ale člověk míní a život mění. Najednou jsem měl v ruce plán, během pár dní, tři zápasy NFL, dva NHL a když to půjde tak i zápas NBA. A protože mým snem už nějaký ten pátek bylo fotit NFL z úrovně hrací plochy, zkusil jsem zdánlivě nemožné, zažádat o akreditaci a ono to vyšlo. Nutno říct, že bez podpory ČAAF by se mi to nepodařilo nebo jen velmi těžce.

Vlastní dojmy

Po akreditaci, kdy dostanete vestu a visačku, jsem se ocitl v útrobách U.S. Bank Stadium, asi nejmodernější hale v USA, v hale pro 67.000 diváků. Zatím úplně prázdné. Našel jsem místnost pro fotografy (až později jsem se dozvěděl, že byla určena pouze pro vyvolené, USA Today, Star Tribune, Getty Images, vlastní fotografové Vikings a Cowboys a tak) a šel prozkoumávat útroby stadionu a vlastní hřiště. 

Později jsem zjistil, že někteří se kterými jsem z počátku sdílel jejich "šatnu", mají nejen soukromí, ale i určitá privilegia. Zelené vesty namísto hnědých je opravňovaly mimo jiné přímo mezi hráče během rozvičování, mohli fotit coin toss, z lepších pozic nástup Vikings a taky v locker rooms. Tak třeba příště.  

No a pak nastal maratón focení. Více než sedmihodinový. Užil jsem si to. Kdo fotí sport, ví, že ze zápasu jako takového, toho moc nemáte. Vůbec se to nedává srovnávat s tím, když sedíte na tribuně a pozorně sledujete dění na hřišti. Ale to mi samozřejmě nevadilo. Bylo úžasné sledovat celé to obrovské divadlo, které tak fascinuje miliony amerických diváků. Vše má svůj řád, svou logiku, svého odpovědného člověka. 

Vlastní focení bylo určitě těžší než v Čechách. Z prostého důvodu. Nebo ze dvou. Jednak máte v USA přerušované postranní čáry dvě a vy musíte být až za tou druhou, ale hlavně se okolo hřiště pohybuje neuvěřitelné množství lidí. Nemyslím ani hráče ani realizační personál. Fotografů bylo odhadem tak 20-30, k tomu spousta lidí s kamerami. Do toho oficiální televize, NFL televize, velké vozíky s kameramany nahoře, takže si člověk musel dávat pozor, aby ho nepřejely. Každý kameraman měl chlapíka, co mu nosil kabel, ball boys, spousty policistů a různých druhů bezpečáků, event staffu, lidí s mikrofony, lidi s hlukovými, nevím co, takové ty talíře, rozhodčí, lidi s lízátky.... A to jsem určitě na další lidi zapomněl. Takže prostoru moc nemáte, vlastně jen od nějakých 20 yardů k endzóně a o ty se musíte dělit se spoustou dalších lidí. Takže trochu boj. :)

Do locker roomu mi byl bohužel přístup odepřen, ale to už bych chtěl asi moc. Jestli mě něco mrzí, pak fakt, že jsem nezachytil atmosféru před stadionem. Shodou okolností to nešlo. Otázka ovšem je, jestli tam čtyři hodiny před výkopem bylo co zaznamenat. Z polední procházky v okolí mi místo přišlo příliš těsné na jakoukoliv fans party. Ale třeba mám jen malou představivost. :) 

Trocha technických detailů

Na akci jsem se v rámci možností připravoval pečlivě, ale stejně jsem se nevyvaroval chyb, které bych příště neopakoval. Na běžný zápas ČLAF si vystačím s jedním foťákem, jedním či dvěma objektivy a jednou 16 GB kartou. Na Czech Bowlu jsem měl těla dvě, objektivy tři a karty o kapacitě 32GB. Na zápas NFL jsem si vzal karty o kapacitě 64 GB, dvě těla, tři objektivy, plný batoh příslušenství a v polovině zápasu musel z RAW módu přejít do JPG. Řešil jsem také, jestli fotit s pomocí monopodu či nikoliv. Tripody jsou z důvodu bezpečnosti zakázány, přece jen musíte být ve vteřině schopni uskočit před zatraceně rychlým stokilovým chlapem. :) Nakonec jsem se rozhodl pro focení z ruky. Nevím, jestli jsem udělal dobře, každopádně jsem byl jeden z mála bez monopodu. Fotografie jsou pořízeny fotoaparáty Canon 1Dx (drtivá většina) a 7D, objektivy EF 100-400mm druhé generace a 16-35mm taktéž generace druhé a pár jich je vyfotografováno iPhonem 6s (třeba moje maličkost). Po celou dobu focení amerického fotbalu, tedy nejen teď v USA, řeším, zda fotit v režimu s prioritou clony nebo času. Režimy střídám a stále si nejsem jist, který je lepší. Jsou situace a mimo fotbal je jich z mého pohledu většina, kdy clona vítězí, ale u fotbalu si jist nejsem. Každopádně většina fotografií z TNF vznikla v režimu s prioritou času.    

Jo, a dostali jsme najíst. Měl jsem párek v rohlíku. Dva. Who Dat :)

Na fotky se můžete podívat zde.